Liberecké střechy
Náš projekt začal před třemi roky náhodným fotografováním z věže kostela sv. Antonína. Když jsme se ocitli ve výšce cca 50 m nad městem, objevili jsme obrovského kamenného psa, s rozšklebenou tlamou, spoutaného kovovou obručí a přikovaného k jednomu z rohů věže kostela. Zpovzdálí jej doprovázela ovce, jejíž kamenné rouno pročesaly větrné hřebínky hrubými vlnami. Když jsme přešli po lešení na stranu věže obrácenou k radnici, objevili jsme rozčepýřeného kohouta, který se chystá ke skoku, a muzikanta se svým nástrojem. Bylo nám jasné, že se začalo další z našich velkých dobrodružství. Vstoupili jsme do nového, nepoznaného, téměř pohádkového světa nad střechami lidských obydlí. Byl to velmi emotivní zážitek. Inspiroval nás a poháněl k dalším a dalším objevům. Co ještě uvidíme? Opravdu sochy mlčí? Nebo spolu rozprávějí? A o čem? Co se vůbec odehrává v prostoru nad našimi hlavami? Co nám jako obyčejným chodcům uniká, když procházíme unaveni každodenností libereckými ulicemi? Při pohledu dolů jsme si i my uvědomili, jak mnohdy malicherné problémy vytváříme a prožíváme. Jak obyčejný nadhled způsobí, že prohlédneme nekonečnou lidskou hrou moci a přetvářek až k místu, kde nic z toho neplatí. K místu, kde život sám diktuje svá pravidla a zákony, kde všichni bez rozdílu se v pokoře podřizují té nekonečné všeobjímající přítomnosti. Dohlédli jsme až k okamžiku, kde sami slyšíme bít svá srdce ozvěnou do ticha. A z tohoto ticha vyrůstá naše láska. Bezpodmínečná, jakoby stvořená z ničeho, ale přesto upřímně lidská.
Tyto a mnohé další pocity se nám honily hlavou, když jsme si domlouvali přístupy do věží a půd v centru Liberce, na různá lešení výškových budov a jeřábů v centru města, poháněni zvědavostí při pátrání po nevšedních pohledech směrem dolů. Podařilo se nám sesbírat obsáhlý soubor fotografií, který zachycuje město Liberec z pohledu, jenž je pro běžného chodce dole v ulicích nepřístupný. Různá malebná zákoutí oken a střech, kompozice věžiček, vikýřů, a obrysy soch... nebo nekonečná záplava panelákových oken, zábradlí a satelitních přijímačů... Fotografie jsou sesbírané v podstatě výhradně z centra města, které v průběhu posledních tří let prošlo mnoha zásadními změnami, které přetvořily jeho tvář k nepoznání. Proto se na našich fotografiích objevují i místa dnes již neexistující, nebo jsou fotografie nafoceny z míst dnes nedostupných. Ceníme si i skutečnosti, že jsme byli v jedinečný čas na správných místech a proto jsme schopni liberečanům předložit neobvyklý pohled na jejich město očima dvou fotografů, kteří cestovali po střechách.
LDK
